Povídky:Minulost ve 4. dimenzi existuje.

Neopouštěj mě:
Vycházející slunce osvětlovalo skrz stromy zem pokrytou jehličím. Vysoko ve větvích prastaré borovice spaly dva tvorové, kteří zde neměli co pohledávat. Nebyla to jejich éra, patřily do doby o 65 milionu let mladší, než ve které se nacházely.
Nepatrný pohyb ve větvích prozradil, že se jeden z nich právě probudil. Connor otevřel oči a chvíli se zmateně rozhlížel kolem, než pochopil, kde je. Ocitl se spolu s Abby v Křídě a anomálie, která je mohla dostat zpět domů, byla nenávratně pryč. Zřejmě tu uvízli do konce svého, pravděpodobně ne moc dlouhého, života.
Pokusil se pohnout nohou, kterou mu v tom okamžiku projela prudká bolest. Jen stěží potlačil výkřik, aby nevzbudil Abby. Zahleděl se na nebe škvírou mezi větvemi a na chvíli zapřemýšlel jaké by to asi bylo, být doma. Tyto myšlenky ho však opustily, když zahlédl napravo od sebe skrz jehličí záblesk světla.
"Abby?" zašeptal směrem ke krátkovlasé blond dívce, která spala kousek od něj. Zřejmě neměla tvrdé spaní, a tak jí volání probudilo. Promnula si oči a opatrně se posadila.
"Co je, Connore?" zívla a podívala se na něj.
"Podívej," ukázal na oblohu na zářící objekt na obloze.
Abby jen hleděla skrz stromy a nebyla schopná slova, "Myslím, že bychom měli rychle zjistit, jak se dostat zpátky domů."
Templ jen přikývl a opatrně se zapřel rukou za sebou, aby se mohl pořádně posadit.
"Věděl jsem, že jsme v Křídě, ale netušil jsem, že v až tak pozdní. Měli bychom si pospíšit."
Abby se nezdržovala odpovědí a rychle si nasadila na záda baťoh.
"Dokážeš slézt dolů, Connore?"
"Myslím, že to zvládnu," kývl, s bolestným syknutím se chytil větve nad sebou a postavil se. Opatrně položil zdravou nohu na větev pod sebou a za okamžik k ní připojil i druhou. Jeden bolestivý krůček za druhým slézal ze stromu, dokud nedosáhl pevné země pod sebou. Popošel kousek stranou, aby mohla slézt i Abby. Když byli oba na pevné zemi rozhlédli se.
"Tak… co teď?" otázala se Abby, i když věděla, že se jí odpovědi jen tak nedostane. A také že ne, Connor jen pokrčil rameny.
"Podíváme se k tomu místu, kde včera zmizela Helen."
"Dobře," přikývla a podepřela ho, aby se mu lépe šlo. Pomalým krokem se vydali k místu, kde se včera objevila anomálie. Dnes tam ovšem žádná nebyla.
"Kolik myslíš, že…máme času?" zeptala se Abby na otázku, která jí vrtala hlavou už od chvíle, kdy zahlédla zářící objekt na obloze.
"Dva dny nejdéle, řekl bych," zamumlal Connor a zahleděl se na asteroid. "Netuším, jak bychom se odtud mohli dostat… bez toho přístroje… nemáme šanci, pokud se neobjeví nějaká jiná anomálie."
"Na něco přijdeme, určitě," pronesla rozhodným hlasem, ale sama tomu, co řekla, nevěřila.
Okolní ticho najednou proklál hrozivý řev, při kterém tuhla krev v žilách. Oba dva ztuhli hrůzou.
"Co to bylo?" rozhlédla se kolem sebe Abby a nakonec se podívala na Connora, který měl zavřené oči. "Tak co?"
"T-Rex, nemohlo to být nic jiného… v téhle době nežilo nic tak velkého, co by mohlo vydávat tenhle zvuk. Je blízko."
Abby něco podobného čekala, ale do poslední chvíle doufala v něco jiného. Jemně propletla svoje prsty s Connorovými.
"Musíme se jít někam skovat, určitě tu bude dost míst," zamumlala a téměř se rozběhla směrem ke keřům nedaleko, přičemž jeho ruku stále nepouštěla. To byla chyba, Connor nečekal takový rychlý pohyb a po pár krocích se pod ním kotník znovu podlomil. Spadl na zem a Abby strhl s sebou. Svůj pád zbrzdila rukou o povalující se větev.
"Promiň, zapomněla jsem."
"Nic se nestalo," podle bolestné grimasy v jeho tváři však stěží přemáhal bolest pulzující v noze. Položil ruku na zem, aby se mohl lépe postavit, ale něco ho zastavilo. Pod rukou cítil, jak se chvěje zem. Trochu ruku posunul a narazil na něco chladného. Pootočil hlavu a podíval se, na co sáhl. Hleděl překvapeně na přístroj, kterým mohl přivolat anomálii - byl to ten, který včera Helen ztratila.
Mezi stromy už ovšem zahlédl něco obrovitého, blížícího se neuvěřitelným tempem k ním. Třesoucíma rukama zmáčkl pár tlačítek a pár metrů od nich se objevila zářící trhlina v čase.
"Connore, anomálie" vykřikla Abby, ani si totiž nevšimla, co našel na zemi. Okamžitě jí přikryl pusu prázdnou rukou.
"Psst, nehýbej se a mlč," šeptnul a sledoval blížícího se dravce, který během okamžiku došel až k nim. Nyní se nad nimi tyčil šest metrů vysoký predátor, který byl pánem své doby. Žádný masožravec nedosahoval jeho rozměrů. Z tlamy mu trčely dlouhé špičáky, ze kterých odkapávaly sliny. Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si je.
Connorovi docházelo, že něco není v pořádku… ví o nich. Podíval se směrem k anomálii - nedokázal by se svou zlomeninou dost rychle zmizet, T-Rex by ho chytil ani ne v půlce cesty. Pak pomalu pootočil hlavou směrem k Abby. Třásla se vedle něj a pravý rukáv měla zalitý krví, zřejmě se zranila, když brzdila pád.
Obrovský dravec nad nimi zvedl hlavu a mohutně zařval, chystal se k útoku, ale nespěchal. Věděl, že mu neuniknou.
Prchlivého okamžiku predátorovy nepozornosti však využil Connor. Rychle vrazil Abby do ruky přístroj. "Doufám, že víš, jak ho použít," rychle se na ní podíval a rychlým a bolestivým pohybem se postavil na nohy, čímž zaujal dinosaurovu pozornost.
"Connore, co.." nechápavě na něj hleděla.
"Abby utíkej…" křikl na ní a tím upoutal pozornost, která se stočila při zvuku hlasu na Abby, zpět na sebe. Otočil se k němu zády a jak mu noha dovolovala se rozeběhl směrem od anomálie. Tyrannosaurus se podle očekávání okamžitě rozběhl za ním a během pár kroků ho dostihl.
To už Abby neviděla, věděla, že musí jít, i když jí to rvalo srdce. Rozeběhla se co nejrychleji k anomálii a prošla skrz. Ocitla se v kamenném kaňonu, kde se včera objevil i Danny. Bránu za sebou nezavřela - v duchu doufala, že se Connor dostane za ní, i když věděla, že to není možné.
Po tváři jí stékaly slané slzy a rozmývaly jí make-up. Rychlým krokem se vydala po poměrně rovné písčité cestě.
"Danny," zakřičela po pár stovkách metrů, "Danny!"
Žádná odezva, ale ona stále doufala, nemohla přece přijít i o něj. I když ztráta Connora pro ní znamenala něco nepopsatelného. Zoufale se posadila na nejbližší kámen a rozplakala se. Tolik mu toho chtěla říct a už nikdy nebude moct. Tolik se bála projevit city, tolik se bála něco zkazit a přijít tím o něj. Teď toho bude po zbytek života litovat. Měla to čekat, měla čekat, že se jí pokusí zachránit, měla ho zastavit.
Prudce praštila pěstí do skály, až si do krve sedřela klouby, "proč si to udělal? Proč?" zakřičela do prázdna. Nepřemýšlela nad tím, že by mohla přilákat dravce, nezáleželo jí na tom.
"Co se stalo?" prudce zvedla hlavu, stál před ní Danny Quinn. Rychle vstala a objala ho kolem krku, její slané slzy mu máčely kostkatou košili. Jednou rukou jí objal.
"Abby, co se stalo?"
"Cht-ěl mě zach-ránit, cht-ěl mi po-moct," vzlykala. Dannyho zalila vlna pochopení, mělo mu to dojít hned, jak nezahlédl Connora.
"To bude dobrý," lehce jí hladil po zádech.
"Nic nebude dobrý," odstrčila ho od sebe. "Connor tam umřel a ty řekneš, že to bude dobrý?" zoufalství se změnilo ve vztek.
"Abby, Abby…uklidni se, prosím," mluvil k ní konejšivým hlasem, než se uklidnila. Vtiskla mu do ruky přístroj, který přinesla.
"Můžeme domů," zamumlala a z očí se jí stále řinuly tiché slzy.
Danny si přístroj okamžitě vzal a během pár chvil se před nimi otevřela anomálie, která je měla dostat domů.
"Dej mi to," natáhla k přístroji ruku.
"Proč?"
"Prostě mi to dej," zvedla hlas, "musím se pro něj vrátit. Nemůžu ho tam nechat, on totiž určitě není mrtvý… není."
"Nepustím tě tam, nemůžeš se tam vrátit, Abby."
"Dej mi to," křikla vztekle a prudce chytla jeho ruku, ve které svíral přístroj. To Danny nečekal a vylétl mu z ruky, nikoliv však někam poblíž Abby. Dopadl na skalnatou zem, zablikal a zhasl.
"Néé," zakřičela Abby a bleskově ho sebrala. Po pár marných pokusech o zapnutí to vzdala a položila ho zpět na zem.
"Danny… musíme se pro něj vrátit… tamta anomálie nezmizela a tahle snad taky nezmizí. Budeme za chvíli zpátky a vrátíme se domů." Pokusila se smlouvat, už sama nevěděla, co dělat.
"Ne, nemůžeme, je to moc nebezpečné."
"Prosím," vzlykla a sedla si znovu na zem. Víc však už neříkala, jen plakala. Danny jí nakonec chytil pod paží a zvednul na nohy.
"Musíme jít."
Chvíli na něj hleděla a snažila se přes slzy zaostřit, nakonec jen kývla a nechala se odvést skrz anomálii.
Objevili se nedaleko místa, kde vstoupili do první anomálie. Brzy se na místo dostaly, ale kromě uzavřené anomálie zde nebylo nic. Sarah, Becker ani nikdo jiný. Vlastně to ani nečekali, nemohli na ně přece čekat od včerejška. Danny z kapsy vytáhl telefon a pokoušel se dovolat do CVA. Abby jen tiše seděla na zemi, objímala si kolena rukama a kývala se zepředu dozadu. Už neplakala, jen se dívala do prázdna a připadala si podivně prázdná. Nedokázala na nic myslet, do hlavy se jí dostávala pouze Connorova tvář. Promítali se jí i společné chvilky - chvilky, které spolu trávili v bytě, jeho vyznání v budoucnosti, kdy jí nechtěl nechat zemřít i za cenu, že spadnou oba. Už tenkrát měla pochopit, že on je její budoucnost, že je to člověk se kterým se nechce jen kamarádit, že to, co k němu cítila, byla opravdu láska. Viděla před sebou, jak si Connor hleděl tváří v tvář s Giganotosaurem a ona trnula strachy o něj. Jak ho obrovský Mer udeřil a shodil do vody. Vzpomínala, jak narazili s autem do stromu a on zůstal v bezvědomí v autě nebo když v křídě spadl ze stromu a nehýbal se.
Proti všem těmhle nebezpečím se zdál jejich jediný polibek tak malicherný a vzdálený. Přitom to bylo něco, co se jí navždy vrylo do paměti, nikdy nezapomene, jak se přitom cítila.
Ale teď je na všechno pozdě, vzpomínky jí neustále přetínají obrazy Tyrannosaura a prchajícího Connora.

"Stáhnu tě dolů, Connore. Prostě mě nech." "Ne! Nenechám tě. Už jednou jsem tě ztratil, Abby. Znovu tě neztratím. No tak! Zvládneme to!" "Je to marné, oba zemřeme. Prostě mě pusť. Pusť mě!" "Nemůžu!" "Prosím." "Miluju tě. Já tě ne… nenechám tě tady. Ne!"

On jí tenkrát neopustil ani za cenu vlastního života a co teď udělala ona? Nechala ho tam, na pospas obrovským zubům a… ne, už nedokázala přemýšlet. Měla v hlavě jen tmu, ani nevnímala, když jí někdo zvedl na nohy. Mechanicky šla, aniž by věděla kam. Nevěděla, jak dlouho šli ani jestli jeli autem. První co dokázala vnímat bylo Rexovo cvrkání do jejího ucha.
"Rexi?" zamumlala a pohladila ještěrku sedící na jejím rameni. Přitulil se k ní a dodával jí tak alespoň trochu útěchy, kterou teď potřebovala víc, než cokoliv jiného. Brzy se propadla do neklidného spánku.
Probudili jí jemné doteky na tváři a šeptající hlas, "Abby."
Otevřela oči a jemně zamrkala, snažila se zaostřit. Koukala do hnědých očí, jako ve snu se dotkla tmavých vlasů, "Connore?" šeptla a on se jen usmál. Opřela se o loket a posadila se, bez váhání přitiskla svoje rty k jeho a znovu cítila ten nepopsatelný pocit, který jí naplňoval. Najednou zaslechla příšerný řev, stejný jako ten v lese, řev T-Rexe.
S trhnutím se probudila a zmateně se rozhlížela, "Connore?" posadila se na posteli a hlas se jí lámal zoufalstvím, "Connore?" vyhrkla znovu.
"Abby?" Prudce se otočila a zahleděla se na osobu, co promluvila - tmavé oči, tmavé vlasy, ale nebyl to ten, kterého čekala, "Beckere?" zamumlala.
"Něco se ti zdálo, spi dál, potřebuješ to," podíval se na ní. Byla tu s ním i Sarah a Danny. Všichni tu byli s ní, aby jí to pomohli překonat. Pocítila nával vděčnosti a trochu se uklidnila.
"Byl to…jen sen," pípla a opřela se zády o opěradlo gauče na kterém usnula. Nemohla to pochopit, bylo to tak skutečné.
"Bude to chvíli trvat Abby, ale brzy to bude dobré," Sarah si sedla vedle ní a pohladila jí po vlasech. Abby si o ní opřela hlavu a potichu zašeptala "bolí to, tolik to bolí."
"Já vím, já vím… přejde to."
Becker i Danny mezitím odešli, zřejmě uznali, že Abby u sebe potřebuje dívku.
"Sarah, já… chovala jsem se k němu vždycky tak… odmítavě. Nikdy sem mu neřekla…" zlomil se jí hlas.
"Věděl to, Abby, my všichni. Nedívala ses na něj jako na nikoho z nás, on to musel poznat."
"Myslíš? Nechtěla bych, aby si… myslel, že… nemám zájem. Já ho měla… mám," vzlykla, "byl to nejdůležitější člověk v mým životě. Ten byt je bez něho tak… prázdný."
"Myslím, že by se k tobě měl na chvíli někdo z nás nastěhovat, uleví ti to."
"Ne, zvládnu to, chci být sama… všechno si… srovnat v hlavě."
"Dobře, mám tě tu nechat?"
"Prosím," kývla Abby a znovu zavřela oči. Nechtěla ale usnout, bála se probuzení. Přeci jen se propadla do neklidných snů, plných vzpomínek a zoufalství, ze kterých jí každou chvíli probouzela domnělá Connorova přítomnost.
Když se druhý den ráno vzbudila, začínala se vzdávat naděje úplně. Někdy v tuto dobu dopadá do oceánu ve světě, kde zmizel Connor, obrovský asteroid, který má vyhubit třetinu veškerých živočichů. Zavřela oči a pokusila se zahnat představu světelného kotouče.
Zvedla se z postele a došla do kuchyně udělat si kafe. Už nebyla schopná plakat, jen mechanicky chodila po bytě a koukala do prázdna.
Právě když seděla na pohovce, pila kafe a hladila Rexe se jí rozdrnčel mobil.
"Prosím?" zamumlala.
"Ahoj, tady Danny, já jen, že máme další anomálii, ale pokud nechceš, nemusíš chodit."
"Půjdu ráda, za chvíli jsem tam, kde se objevila?"
"Poblíž starejch skladů, sejdeme se před nimi, anomálie totiž zase zmizela, ale nemáme jistotu, že nic neprošlo skrz."
"Hned tam budu," položila mobil a strčila ho do kapsy, natáhla na sebe jiné triko a za pas strčila pistoli. Vyšla z bytu, nasedla do auta a brzy dojela do skladů, vystoupila a došla ke zbytku týmu.
"Připravená?" podíval se na ní Danny a povzbudivě se usmál.
"Připravenost je moje druhé jméno," pokusila se o vtip, ale z jejích úst zněl dost nevesele, vešli do skladů, v čele s Beckerem. Každý s pistolí namířenou před sebe a nejistotou, co na ně může odkudkoliv vyskočit.
Nedaleko od nich se však ozývaly zvláštní vysoké tóny, které se ještě rozléhaly po skladišti.
"Co to je?" šeptnul Becker.
"Nevím, Connor by věděl," zašeptala Abby a hrudník jí sevřelo bodnutí, naštěstí jí na to nikdo nic neodpověděl.
"Půjdu tudy," ukázala na jednu cestu mezi železnými boxy, "Danny rovně a Becker doprava."
Sama se rozešla tou nejužší z cest a pistoli měla připravenou v ruce, najednou postřehla záblesk. Opatrně se k němu rozešla a zpozorněla - anomálie se opět otevřela. Popošla k ní a najednou jí z jedné strany upoutal hluk - sesypalo se několik kovových boxů, do kterých zřejmě něco narazilo.
Prudce se otočila a namířila tam. Vtom ale ucítila prudkou ránu do hlavy, zatmělo se jí před očima a šáhla si na hlavu, ze které se jí spustila krev. Jeden z kovových plátů se přitažlivostí anomálie uvolnil a trefil jí do hlavy. Před očima jí tančily hvězdičky a zatmívalo se jí před očima. Poslední co zahlédla byl přicházející dinosaurus přivábený pachem krve. Nedala by za to ruku do ohně, ale zdálo se jí jako by na poslední chvíli změnil směr jinam. Víc toho nezahlédla, protože jí tma pohltila a ona se sesunula na zem.

Asi za půl hodiny trochu přišla k vědomí, ale oči dokázala pootevřít jen na malou škvírku, takže viděla rozmazaně. Někdo nad ní klečel a starostlivě si jí prohlížel - i na něm byla spousta krve.
"Connore?" zamumlala s nadějí, i když tomu už nevěřila - vídala ho ve snech tolikrát, že už ztrácela naději. Znovu upadla do bezvědomí, ze kterého se probudila až v nemocnici.
Ještě nebyla schopná otevřít oči, ale sáhla si na hlavu, kterou měla na čele obvázanou, pomalu pootevřela oči a rozhlédla se. Všude viděla bílé stěny a slyšela pípat přístroje. Pokusila se posadit, ale zamotala se jí hlava, tak jí zase položila.
Cítila na své ruce cizí dotek, s nadějí otočila hlavu na tu stranu a pak jen vzdychla - nebyl to ten koho očekávala, vedle ní seděl Danny a starostlivě si jí prohlížel.
"Co se stalo? Myslím, proč mě nenapadl?" zamumlala slabě.
"Promiň, Abby… byli jsme daleko, když jsme uslyšeli ty rány."
"Proč se omlouváš? Žiju ne? Tak jste to museli stihnout."
Danny zavrtěl hlavou.
"Kdo pak teda?..." nechápavě zavrtěla hlavou a pohled jí padl ke dveřím. První si všimla ruky, která se opírala o futra - byla na ní černá rukavice ustřižená tak, aby nezakrývala celé prsty. Honem přelétla pohledem přes červenou mikinu a koženou bundu na obličej.
"Connore," prudce vyjekla a nehledě na to, jak se jí zatmělo před očima, se posadila.
Jen se na ní usmál a přešel k posteli. Vypadal dost zuboženě - spousta krvavých šrámů přes obličej a ruce, navíc měl na noze dlahu.
"Jak? Kdy?" překotně koktala a sledovala Connorovi tmavé oči, které svítily štěstím, když se posadil vedle ní na postel.
První seděl jen mlčky a chytil jí za jednu ruku, propletl jim prsty a sledoval její reakci, usmála se.
"Když jsem už myslel, že tomu Tyrannosaurovi neuteču strhl mě z cesty jeden z těch raptorů, co přežil," vyhrnul si mikinu - přes břicho měl obvaz, přes který ještě stále prosakovala krev.
"Ještě se to nezahojilo, hnisalo mi to, tak mi to doktoři museli vyčistit a zašít, pak jsem se moc hnul a asi mi popraskaly stehy, pak tam zajdu."
Abby otevřela pusu, ale něco namítla, ale Connor rychle pokračoval, aby jí umlčel.
"Toho napadl ten T-Rex, protože se nechtěl vzdát kořisti. Tak jsem se dostal nějakým záhadným způsobem na strom, jenže jsem tam zůstal skoro půl dne, protože raptoři se tam stále motali. Ta anomálie se naštěstí nezavřela ,tak jsem s ní prošel, ale vy už jste tam nebyli. Ta druhá, kterou jste prošli zpátky už byla ale pryč, takže jsem nevěděl, co dělat. Našel jsem na zemi ten přístroj, ale byl dost rozbitý. Měl jsem ještě ten druhý rozbitý v kapse, tak jsem se je asi den snažil opravit - nakonec jsem musel použít součástky z mobilu. No ale otevřel jsem anomálii, jen sem se trochu netrefil a objevil se někde asi před 95 miliony lety. No a tam sem potkal toho drobka a omylem ho přived s sebou zpátky. A to už jste tam byli vy a ten Spinosaurus tě chtěl sežrat, tak jsem ho odlákal a pak ho Becker s Dannym zastřelili."
Abby na něj koukala s pootevřenou pusou, "tolik jsem se bála, Connore. Tolik, myslela jsem, že už tě neuvidím," vzlykla a objala ho kolem krku.
"Taky jsem se bál," zamumlal a přitiskl si jí k sobě, "víš.. já…chtěl jsem…jen…no…ti říct" nenechala ho mluvit dál a políbila ho, "já tebe taky, Connore."

Mapusaurus:
Podíval jsem se po mísnosti, nebylo kam utéct. Jediné místo, kudy to šlo ven bylo okno. Naposledy jsem se ohlédl a rychlými kroky se vydal k oknu. Nebyl čas o ničem přemýšlet skočil jsem.

"Connore, jsi v pohodě?" doběhla ke mě Abby, klekla si.
"Jasný, jasný, nikdy mi nebylo líp" ležel jsem na zemi v kusech skla.
"Jak tě to prosímtě napadlo? Proč jsi skočil skrze to okno?" podívala se na mě tím svým pohledem, jako vždy když jsem něco provedl.
" V tu chvíli mi to přišlo jako dobrej nápad" odmlčel jsem se " Myslel jsem, že bylo otevřený", pomalu jsem se zvednul.
"Myslel" rozesmála se. Smála se krásně jako vždy.
"Sem jen trochu pořezanej jinak v pohodě, kde je Junior?" podíval jsem se na ni.
" Kreslí si v obýváku" zasmála se znovu.
"Vždyť jsme si hráli na zloděje a policajty, honil mě... " naštvanej pohled.

Vrátili jsme se oba do místnosti, byl jsem trochu pořezanej, více mě ale vrtalo hlavou to rozbité sklo. Jak to jen Cutterovi vysvětlím? Opravdu seděl v obýváku a kreslil si.

"Co to kreslíš sporťáku?", došel jsem k němu.
"Tvůj leteckej den" dětsky se zasmál.
"To se ale nedělá, chtěl jsem ti to ukázat, abys to nedělal", podíval jsem se na něj přísně.
"Jasně, strejdo", zvedl na mě svá malá kukadla.

Samozřejmě, že to nebyl Cutterův syn, ten nemá syna, vlastně nikdo z našeho týmu. Byl to Cutterův synovec. Jeho sestra přijela na několik dní do města potřebovala si něco zařídit, a tak mu ho dala na hlídání, jelikož je to ale zaměstnaný člověk, hlídáme já s Abby.
Dokud se neobjeví další anomálie máme na malého čas. Abby si mě vzala do parády a ošetřila, vyndávání skla z mé kůže vážně nebylo nic příjemného.

Zřejmě jsem to zakřikl, mě i Abby zvoní telefon. Ano, máme nástup. Musíme do Archy, anomálie se znovu otevřela. Vzal jsem do náruče Paula.

"To s ním budeš honit dinosaury?", tázala se mě Abby.
"Ne, cestou něco vymyslim." "Strejdo, já chci vidět dinosaura..." poprosil Paulik.

Dorazili jsme do ARC, Cutter i Stephen na nás už čekali. Položil jsem Paula na zem, který doklopítal ke Cutterovi. Založil ruce a zeptal se:
"Tak o co jde?"
"Volali nám z místní policejní stanice, že po městě běhá nějaké divné zvíře", dodal Stephen.
"Po městě? Může to být cokoliv.. a může být kdekoliv" podívala se na ně Abby.
"Opravdu toho moc nevíme, nevíme s čím se potýkáme. Vemte sebou hlavně pořádnou dávku uspávacích šipek. Musíme být připraveni. Connore ty tu zůstaň s Paulem prosím."

Všichni se vydali k autu. Rozhodil jsem rukama. Podíval se na malého a na blížícího se Lestera.

"Dobrej" vzal jsem Paulika do ruky.
"Přešli jsme na sirotčinec?" podíval se na malého, co držím v ruce.
" Ne, jen prostě.. mám pro Vás dárek" došel jsem uplně k němu.
"Poslouchám", podíval se na mne.
Vrazil jsem mu Paulika do ruky a rychle mířil pryč. "Postarejte se o něj". Rozeběhl jsem se abych stihl ostatní.
"Dobře, povýšil jsem na chůvu." konstantoval Lester držíce malého Paulika v náručí.

Doběhl jsem ostatní. Vysvětlil jsem Cutterovi, že malého pohlídá Lester. Vydali jsme se do města. To se pomalu halilo do tmy. Byl již hlášen jeden útok. Proto jsme mířili k místu, kde se to stalo. Vystoupili jsme z auta. Místo bylo ohraničeno policejními páskami.

"Tak co se stalo?" zeptal se Cutter náčelníka.
"Něco ho roztrhalo, uplně na kousky." ukázal nám mrvolu těla. Tělo by jste skoro nepoznali, bylo roztrháno na malé kousky. To opravdu neuděl žádný živočich na naší planetě.
Musel jsem se otočit stranou bylo to vážně moc, i Cutter se na to nevydržel dívat.

"Máme tu, co dělat s něčím velkým..." konstatovali jsme.
"Connore, najděte s Abby anomálii, já se se Stevenem pokusím najít další stopy, co by vedly k pachateli téhle ohavnosti."
¨
Rozdělili jsme se. Vytáhl jsem z batohu svůj detektor anomálií na krátké vzdálenosti. Sice nebyl zatím moc dobře vymyšlen, byl dosti neskladný, ale měli jsme alespoň něco než nic. Velký detektor v Arše se rozbil nefungoval, stejně si myslím, že to někdo sabobotoval. Nikdo mi ovšem nevěří. Detektor zaměřil velké magnetické pole o několik ulic dále. Ukázal jsem Abby, aby se vydala za mnou. Bylo to dost strašidelné. Lampy bllikali, vítr vál. Já bez zbraně. Nevěřili by jste tomu, ale stále mi nechtějí půjčit žádnou zbraň. A to jsem dobrý. Mám zkušenosti, vždyť jsem byl mistr v hraní šipek, ale to je teď vedlejší. Došli jsme až k onomu místu. Ano našli jsme anomálii, byla tu. Můj vynález fungoval měl jsem nesmírnou radost. S radostí jsem vstoupil až těsně před anomálii, postavil jsem se a div neskákal do nebes radostí. Ignoroval jsem Abbyino varování. Otočil jsem se. Ochromil jsem, moje svaly uplně ochably. Přestali spolupracovat. Můj úžasný vynález mi vypadl z ruky. Rozbil se.
"Sakra, " zaklel jsem. Zvedl opět pohled na netvora který stál přímo předemnou. Byl obrovský, s něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Určitě mě již zpozoroval. Mohl měřit tak 5,5 m. Nebyl dospělý, bylo to jen mládě. Byl to největší dravec všech dob. Mapusaurus. Většinou se objevovali a lovili ve smečkách, ale tenhle byl uplně osamocený. Zavřel jsem oči, nic jiného mě v té chvíli nenapadlo. Nemělo cenu utíkat. Čekal jsem, až to přijde.

"Connore, uhni, běž.. " zakřičela na mě Abby, která po měn hodila kámen. Ihned soustředil svou pozornost k ní. Rozeběhla se mím směrem, těsně před anomálíí mě srazila k zemi. Nebylo to měkké dopadnutí. Mapusaurus se rozeběhl také, ale naštěstí zmizel v anomálii.

"Tak tohle se mi líbí" zasmál se dívajíce se přímo na Abby.
"Moc si nezvykej" snažila se ze mě zvednout.
"Jste v pořádku?...Ou.. nechtěl jsem rušit" přiběhl Stephen s Cutterem.

"Vážně vtipné, ale tohle není vtipné máme problém." Abby se podařilo se zvednout.
"Viděli jste to? Vrátilo se to do anomálie?" zeptal se starostlivě Cutter.
Podíval jsem se na ně, nadechl se: "Byl to Mapusaurus největší dravec. Z období svrchní křídy. Máme tu velký problém. Pokud po městě někde pobíhají další. Bude to tu zachvíli jako v Jurským parku. Tohle jen tak neututláme." podíval jsem se na ně velice důležitě. "Mapusaurus loví ve smečkách..."dodal Cutter. " Je možné, že tu další není vrátil se do anomálie, teď jen počkat než se zavře..." podíval se po všech Stephen.

"Anomálie se otevřela uprostřed ulice, jediné co nám teď hraje do karet je to, že je noc a všichni mají zákaz vycházejí. Netuší, že se jim po městě prohánějí velcí dinosauři, pokud anomálie včas nezmizí..."
"Mangetické pole slábne dlouho tu nebude..." oponoval jsem.

V tu chvíli se z města ozvalo mohutné zařvání. Všichni jsme se zarazili. Nebyl to jediný.
" Stephene zůstaň tu s Connorem hlídejte anomálii, cokoliv co se bude snažit projít ven, zastřelte!" Všichni se na něj podívali. " Já vím, že .. ale teď na to není čas.. může tu jít o životy..." a rozběhl se s Abby pryč. Naproti velkému Mapusaurusovi.

"Musíme ho nějak dostat do anomálie..." křikl Cutter. " Musíme ho nějak vylákat..."
" Jaká je možnost, že budu u anomálie rychleji než on"... "Žádná" odvětil jí Cutter. "Upoutám jeho pozornost a ty vymysli něco, jak mě co nejrychleji dostaneš k anomálii..." Zmizela ve spleti malých uliček. " Abby!" křikl.

Došla až k místu, kde se Mapusaurus snažil získat něco k jídlu. Světla byla rozbitá. Auta byla zdemolovaná. Začala mávat bundou nad hlavou, snažila se upoutat jeho pozornost. Povedlo se, jakmile si jí všiml odhodil auto, které stálo v cestě k Abby a vydalo se směrem k ní. Rozeběhla se, rychle se snažila ještě vytočit číslo na Cuttera. "Mám ho, rychle! Neuteču mu!" Objevilo se před ní auto a vozíkem, v běhu na něj vyskočila, držela se jen tak. Dinosaurus za ní. Snažila se vyškrábat na vozík. Jenže její ruce jí klouzaly dolů. Auto jelo tak rychle, že jí to znemožňovalo vylézt, nakonec se povedlo. Dinosaurus je stále pronásledoval. Dostali se až k anomálii. Prudce otočil auto, Abby se zuby nehty držela.

Mapusaurus vběhl do anomálie, která se okamžitě zavřela.

"To bylo jen tak tak... " podíval jsem se na všechny.
"Mimochodem Cuttere máš trochu rozbitý okno" pokrčil rameny jakoby s tím neměl nic společného.




I. Epizoda - Odhalení
"Začni z leva. Já jdu nakrmit kosatky a koukej ať je to pořádně." Hellen byla naštvaná, i když zde bylo plno lidí s prázdnýma rukama. Na starost byl nováček přidělen jí. Seběhla schody a nakoukla do vody. Prázdno. Kosatky vždy byli netrpělivé když šlo o krmení. A však, něco v ní přece jen bylo. Skočila do vody ten úkaz prozkoumat. Z anomálie se vynořila obří hlava. Nebylo to zvíře z naší doby, určitě ne. Hellen ztuhla.

Tod se vyděsil, Hellen byla pod vodou již čtyři minuty a pořád nevyplavala. Seskočil schody a snažil se najít v zakalené vodě, alespoň náznak pohybu. Zbytečně. "Hellen!?" zakřičel do vody. Žádná reakce. Rozhodl se tam skočit. Měl z vody hrůzu. Když mu bylo 8, dělali s kámoši blbosti a málem zaplatil životem. Po chvíli hledání zahlédl dívčí tělo. Chytil jí a vytáhl nad hladinu.

"Hej! Co jsi to udělal!" Byl z jejího chování zmatený. "Byla jsi tam víc jak čtyři minuty! Myslel jsem, že se topíš!" Zlostně zavrčela. "Příště už nemysli! Dokážu být pod vodou i šest mi…" Větu už nedopověděla. Okolo nich začal kroužit ten záhadný tvor. "Co to sakra je! Takhle kosatka nevypadá. Nebo snad ano?!" Zmatkoval Tod. "Ne, takhle opravdu nevypadá." Souhlasila. "Musíme ho odlákat, nejlépe nějakou potravou." "Och, jistě, že mě to nenapadlo dříve. Díky, možná nejsi tak ztracený." Pomalu sáhla po pásku, který měla okolo nohy. Zmáčkla zařízení. "Měla jsem nakrmit kosatky ale poslouží nám to k dobré věci." Z boční strany se vyvalilo velké množství nasekaných ryb. Potvora se řítila k potravě.

Než vylezli na suchou zem, objevili se tam nějací lidé. Všichni byli vyzbrojení. "Jděte do zadu!" Tod a Hells rádi poslechli. "Co to k sakru je!?" Zeptala se Hellen. Ignorace. Přišli k bazénu a stříleli do vody. Šel vidět proud vody který míří k místu anomálie. Zmizela. "Vaše jména?!"zeptal se jeden voják. "Já jsem Hellen Scary a tohle je Tod Tower" řekla Hells. Voják se otočil na černovlasého mladíka. "Connore prověř je!"řekl rázně. Ten co měl jméno Connor přikývl a šel k laptopu. "Je to vládní projekt!" zašeptal dosti hlasitě Tod. Connor se pousmál. "Mluví pravdu. Máš drsný rejstřík Tode…" řekl Connor. "Pár prohřešků z mládí" přiznal.

Okolo skupinky projelo auto. Vystoupila z něho mladá dívka. Měla krátké blond vlasy. "Kde je ta anomálie?" zeptala se a těch dvou si nevšímala. "Už se zavřela" Abby přikývla. Hells stála jako opařená a valila oči. "Abby Maitland?" zeptala se. Abby se zmateně otočila. "Vy mě znáte?" zeptala se. "Hellen Scary známe se ze školy!" Abby zaváhala, ale potom si vzpomněla. "Hells!" rozhlédla se. "Co tady děláš?" Hells se zamračila. "To bych se mohla ptát taky!"odsekla Hells. Abby se rozhlédla a přikývla. "Řeknu ti to."

Connor se zakecal s Todem a oba zjistili že jsou si hodně podobný. Měli stejné názory a vyjadřování. Hells vysvětlila Abby co dělali ve vodě. "Dobře Connore, Tode pojďte sem!"
"Ok. Ve světě se před pár lety začali tvořit anomálie, to co jste viděli, těmi sem proplouvají dinosauři ze všech různých dob." Tod se zamračil. "Žádný vládní projekt?" Abby a Connor se usmáli. "Neměli jsme vám to říkat je to tajné." Connor se otočil na vojáky. "Ti dva pojedou s námi!"zavelel Connor. Toda i Hells nacpali do auta.

Kancelíř byla prostorná. "Takže vy chcete být součástí týmu?" oba přitakali. "Dobře pojďte semnou" zavedl je do vyslíchací místnosti. "Sedněte si" provedli.
"Tak pročtěte si tyto spisy" hodili před ně asi 200 složek. "To víte tato práce už nějaký ten pátek jede" řekl a zavřel. Tod a Hells osaměli.

Tod chvíli přehraboval složky. "Nuda…" hodil jednu složku dozadu a tak to pokračovalo asi s 12 jinými papíry. "Tode!" vykřikla rozzuřeně Hells. "No co!" ohradil se. "Dyť je to zajímavé, zrovna čtu, že museli evakuovat celou nemocnici!" obrátil oči v sloup. "No dobře…" sebral zahozené papíry a pročítal si je.

Strávili v místnosti celí den. Jelikož místnost neměla okna, nevěděli zda je den nebo noc. Hells získávala z Todova chování samé horší dojmi.

"Tak co? Pěkně jste si početli?" vrazila dovnitř Abby. Tod zavrtěl hlavou. "To jste zvládli sami?" Abby pokrčila rameny. "Ano" "Kdo je Steven a Cutter?" tázala se Hells. Otázka Abby zarazila. "To byli výborní členové bývalého týmu." Abby vypadala, že se uklidňuje. "Ach, omlouvám se já nevěděla, že jsou mrtví." řekla ihned Hells. "A co teď?" zeptal se Tod. Abby si povzdechla. "Jelikož všechno víte … musíte pro nás pracovat!"Tod i Hells vyvalili oči. "Jak ráda!" Hells byla hodně na dobrodružství když tomu tak nebylo vždy. Tod zavrtěl hlavou. "Nebudu dělat pro vládní spiklence!" Abby se zamračila. "Někoho mi děsně připomínáš." dělala, že přemýšlí. "Connore, pojď sem!" Connor vešel dovnitř. "Promluv si s Todem!"

Asi o půl hodiny později Tod i Hells podepisovali nějáké papíry o mlčenlivosti. "Connore jak jsi ho přemluvil?" Pokrčil rameny a zašeptal. "Naše malé tajemství."

II. Epizoda - Raptor
Mladá dívka šla na podpatcích. Potichu klapali po chodníku. "Hele Johne … jestli mě nechceš tak mi to řekni!" řekla vysokým hláskem do růžového mobilu. "Hm … ale to mě nezajímá, že tě holka nechce opustit!" zaječela do mobilu.
Ve stejné chvíli se otevře v uličce anomálie a ve společnosti se rozezní poplach. Connor ihned přijel k počítači. "Otevřená anomálie!" zařval. Ihned zapsal adresu. Abby se vyřítila už oblečená, ale bylo vidět, že byla ve sprše. Vlasy měla pořád mokré. "Na co čekáme, jdeme!" vykřikla a šla pro věci.

Když holka šla okolo svítící věci, vyletěl jí mobil z ruky. Zaječela. "Ne 3000 Korun v trapu!" byla naštvaná. Došla k anomálii, ale pak se zastavila. Polkla. "Co to …?" vyděšeně vykulila oči a raději běžela domu.

Z anomálie se vynořila hlava raptora. V hubě držel mobil a vydával kviklavý zvuk. Náhle mobil křupl a raptor ho vyplivl a vydal ten divný zvuk. Pak se rozběhl strašnou rychlostí za pachem dívky.
Connor vystoupil z auta. "Juchů … tady to vypadá jako ve
StarWars!" prohlížel si staré budovy, které tak opravdu vypadali jako ze StarWars. Abby se zamračila. "Co to je?" ukázala na mobil. Hells nečekala za zvedla ho. "Má to díry po zubech … řekla potichu" všichni se po době koukli. "A sakra … takže to zvíře je venku?" anomálie se náhle zavřela. Todd sebou trhl. "Co to bylo?!" vyvalil oči. "To nám právě zhasla anomálie …" řekl potichu Connor.
Hells a Abby nečekali. Ihned šli vyhledat majtelku mobilu. Byl růžový, takže to chlap asi nebyl. "Sára Eframová" řekla Hells. "Ok … kluci … jedeme!" broukla na ty dva, Abby. Connor a Todd sebou cukli, vyrušila je totiž z probírání konspirační teorie o mimozemšťanech. "Jo už jdeme Abby …" Hells seděla na předním sedadle. "Hej tam sedím já!" rozčiloval se Conner. "Už ne…" odsekla Hells a naznačila mu aby si už sedl na zadek.
Sára utíkala co jí síly stačili. Doběhla domů, ale to zvíře se objevilo zpoza rohu. Řvalo a hladově ne ni koukalo. Zabouchla právě v čas. Raptor se zastavil a zařval. Sára couvala ke skříni. Pak se do ní schovala. Netrvalo dlouho a Raptor vyrazil do domu. Rozhlédl se a zastavil se. Zní to možná to zní šíleně, ale vydal se ke skříni.
Abby vyskočila z auta. "Hells! Vezmi zbraň a jdeme!" Connor a Todd se vrhli ke zbraním, ale Abby je zastavila. "Em … vy dva raději ne prosím" řekla potichu. "Nechceme zničit svět!" oba se zamračili. "Ale…" Connor chtěl cosi namítnout, ale Abby ho zarazila.
Všichni vrazili do domu. Hells namířila zbraň na zvíře a vystřelila.
Raptor se otočil a rozběhl se proti skupince. Pak klopýtl a spadl na podlahu. "Uf … Hells takhle to nejde!" koukla se na Hells která vyděšeně svírala zbraň. "Já vím!" řekla potichu. "Sáro? Pojď ven!"
Sáru museli odvést do nemocnice. Byla vyděšená a pořád cosi vykřikovala. Hells stála u auta. "Dají ji do blázince?" Abby přikývla. "Ano asi ano…" Hells se zamračila a sedla si do auta. "Jedeme?" Connor, Abby i Todd souhlasili. Potřebovali si odpočinout na další den.

III. epizoda - Žoldáci
Hells seděla nad spisy a listovala si starými složkami. Něco ji nedalo spát a nevěděla co.
"Pořád tu sedíš …?" objevil se Tod s kafem v ruce.
"Ano … něco si čtu …" otočila se se zájmem na Toda. Podívala se na kafe. Držel dvě. "Páni … ty myslíš i na mě?" usmála se.
"Ano proč bych nemyslel?"
Hells si vzala od Toda kávu a napila se.
"Dobrá tu jsi dělal ty?" zeptala se tiše.
Tod přikývl a usmíval se.

"Co ti na tom nesedí?" zeptala jsem se Tod a otočil si složku. Silurské písky.
"Co to je?" zeptal se se zájmem.
"Tenkrát v anomálii uvízla Tylor jedenáctileté děvče …" řekla Hells. "Mám pocit, že jsem ji nedávno někde viděla …" podotkla.
"Jak to myslíš …kde bys ji viděla?"
Zamyšleně ho sledovala. "Jak po nás šel raptor! Byla tam …"

Teď to nedalo spát už oboum. Ta holka se přece chtěla přidat k ARC a teď byla na svojí noze nebo ji někdo najal. To Hells i Toda dostalo.
"Musíme ji najít a zeptat se ji …" rozhodl nakonec Tod.

"To je nemožné Tylor zmizela nedávno s povrchu Země …" řekl Connor když přišel Tod s nápadem vyhledat ji.
"To je pravda!" ozvala se Abby. "Hledali jsme ji už přes 2 lety … ale jako by neexistovala … její nevlastní otec o ní taky nic nevěděl …"
"To znamená co?"
"Buď ji někdo unesl nebo šla sama pryč …"

Celý tým seděl u stolu a koukal se na poslední fotku mladé Tylor. Byla vyfocena těsně před tím než zmizela. Mladá holka ani se moc nezměnila. Držela žoldáckou zbraň a usmívala se. Všichni pochopili co se z Tylor stalo. Z té malé milé holčičky se stala mladá žoldačka, která loví dinosaury v jiných dobách.

"Takže naším cílem je zjistit kdo vede žoldáky … a taky proč!" otočil se na nás Lester. Přikývli jsme a rozešli se do pracovišť. Zítra bude perný den.